Historie obce

Peřinka, F. V.: Vlastivěda moravská. Znojemský okres. Brno 1904, s. 521-529.

ZALOŽENÍ
Území, v němž leží obec Vrbovec, bylo osídleno lidmi již v pravěku. Ve vrbovecké cihelně byly nalezeny kamenné a kostěné nástroje, zlomky keramiky i hroby skrčenců s keramickými pohřebními dary. Doba vzniku dnešní obce není známa. První písemná zpráva o existenci osady pochází z roku 1137 (Vrbov). Prvními obyvateli byli Slované. Název osady Vrbov byl odvozen od vrb, mezi nimiž byla založena. Do němčiny bylo původní jméno obce Vrbovec převedeno Urbau=Vrbov. V roce 1230 se tu prý na pozvání luckých premonstrátů usadili němečtí kolonisté z rýnské oblasti, kteří s sebou údajně přinesli vinnou révu. Podle německé lidové pověsti vzniklé v pozdější době je název obce odvozen od Ur-bau „první, původní vinice“. Po Vrbovci se psal domácí vladycký rod, jehož jméno se v historických pramenech z 13. a 14. století často objevuje. Ze zápisů je patrné, že v polovině 14. století byla osada již značně poněmčena, neboť jména tratí byla německá. Jména vladyků z Vrbovce však byla stále česká.

pecetstredniPEČEŤ
Vrbovecká obecní pečeť pochází z roku 1806. Tvoří ji mosazný kotouč o průměru 300 mm. Pečetní pole vyplňuje čtvrcený štít v kartuši barokních tvarů, obsahující zemědělské a vinařské symboly (1. pole radlice, 2. pole list kosy, 3. pole vinná réva obtočená kolem kolíku, 4. pole vinařský nůž). Opis majuskulou – SIEGEL.DER.GEMEINDE.IN.URBAU.1806..

KOSTEL
Farní kostel je zasvěcen Stětí sv. Jana Křtitele. Datum výstavby není známo. Původní stavba byla starobylá, románská. Roku 1747, kdy byl kostel, zničený požárem v roce 1727, přestavován nákladem Louckého kláštera, byl starobylý ráz kostela téměř úplně setřen. Nová stavba byla posvěcena 27. června 1767 olomouckým biskupem hrabětem Hamiltonem. Další přestavby a opravy proběhly koncem 19. století. Na kostele jsou tři zvony, které pocházejí ze 17. a 18. století, nejstarší je z roku 1626. Hřbitov byl původně okolo kostela, r. 1826 byl však zřízen nový za Vrbovcem směrem k Načeraticím. Protože byl malý, byl r. 1832 zřízen nový, nynější hřbitov na východní straně Vrbovce.

FARA
Fara se připomíná již roku 1222, farář se jmenoval Jindřich. V letech 1247 – 1253 farářoval ve Vrbovci Petr, r. 1279 Jindřich, r. 1321 Zdeslav, r 1325 a 1328 Štěpán. Fara zanikla během neklidu v zemi, a kostel ve Vrbovci byl přidělen do Dyjákoviček, při nichž setrval až do r. 1784, kdy byla zřízena lokálie. R. 1803 byla potvrzena samostatná fara pod luckým patronátem. R. 1831 byly do Vrbovce přifařeny Načeratice, zmíněného roku si zřídili samostatnou kuratii. Farní budova byla vystavěna v letech 1787 – 1788. Pamětní kniha farní založena farářem Beranem r. 1784. Matriky se počínají rokem 1765.

SOUDNÍ PRÁVO
Roku 1497 udělil král Vladislav II. Vrbovci právo soudní, včetně práva hrdelního. Od soudu ve Vrbovci nesmělo být výše apelováno. Toto privilegium potvrdil roku 1535 král Ferdinand I. a roku 1567 i císař Maxmilián II. Soudnímu právu podléhaly i vsi Křtěnice, Výmyslice, Křídlovičky, Božice, Morasice a Dyjákovičky. Soud se scházel každoročně o sv. Jiří. S rostoucí mocí Louckého kláštera, který většinu Vrbovce vlastnil, a s mocí královského hradu znojemského, ubývalo soudu moci. Opatové Louckého kláštera požadovali na vrboveckých poddaných robotu, desátky a další platby, znojemský hradní soud si vyhrazoval jurisdikci nad poddanými. V květnu 1667 vyslala obec Vrbovec deputaci k císaři Leopoldovi I. Císař přijal deputaci ve vojenském táboře, dovolil audienci a dal si přečíst memorandum. Nařídil zemskému hejtmanovi, aby obránil osadu Vrbovec v jejich právech a zrušil novoty zavedené klášterem. Opat kláštera se však dále řídil podle vlastního úsudku. Další stížnosti vysílané k trůnu nedocházely v době bojů s Turky vyslyšení ani vyřízení. Když opět zavládl mír, byla moc Louckého velkostatku tak silná, že malá obec neměla šanci prosadit proti němu uznání svých práv. V roce 1691 se strhla krvavá bitka mezi vrboveckými usedlíky a třemi sty ozbrojenci, kteří byli z Louckého kláštera vysláni, aby zabránili provedení exekuce na zločincích. Také v dalších letech si vrbovečtí poddaní nechtěli nechat líbit neustálé zkracování svých práv a ukládání robotních povinností, proto se roku 1712 vzbouřili proti Lucké vrchnosti. Byli vojensky potlačeni, Vrbovci byly odňata soudní práva. Další vzpoura v roce 1724 přivodila ve svých následcích další utužení poddanských poměrů.

ŽIVELNÉ POHROMY
Požáry r. 1589, 1657, 1727. Roku 1876 postihla Vrbovec velká povodeň. Značné škody způsobila obyvatelům také srážka Rakušanů s Napoleonem poblíž Znojma r. 1809. Roku 1866 postihla Vrbovec epidemie cholery.

DEMOGRAFIE
1137 první zmínka o obci Vrbovec
1230 příchod německých kolonistů
1580 se ves Vrbovec připomíná jako pustá
Po třicetileté válce bylo ve Vrbovci na 200 farníků. Domů osedlých bylo 36, nově osedlých 11, nově pustých 15, starých pustých 23.
1834 žilo ve 153 domech 1069 obyvatel, roku 1890 ve 215 domech 1089 obyvatel, roku 1900 1136 obyvatel.
Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto. Do obce přišlo nové české a slovenské obyvatelstvo, z velké části se jednalo o reemigranty z Rumunska. Z tohoto důvodu má současné obyvatelstvo rodinné vazby na Rumunsko a Slovensko a také na Šumavu, kde se usadila rovněž velká skupina těchto reemigrantů.

Zajímavou informaci o dočasných obyvatelích Vrbovce poskytuje kniha „Na východ od říše“ italského autora Aldo Giongo. Kniha popisuje osudy rodiny Bonvecchio z oblasti Trentina během první světové války. Trentino je hornaté území na severu dnešní Itálie. Leží ve strategicky významném prostoru na přístupové cestě z Pádské nížiny k Brennerskému průsmyku. Na počátku 19. století náleželo Trentino střídavě k Rakousku, Bavorsku a Itálii. Po roce 1813 připadlo k Rakousku, obyvatelstvo však mluvilo italsky. V průběhu první světové války byla v očekávání bojů mezi Itálií a Rakouskem-Uherskem část obyvatel Trentina evakuována. Začátkem léta 1915 přijelo z této oblasti do Vrbovce postupně pět rodin, odhadem asi 30 lidí. Byly to ženy a děti, neboť muži byli v té době na frontě. Noví obyvatelé byli starousedlíky přátelsky přijati a prožili zde celou válku až do roku 1918. Zaměstnání našli převážně v zemědělství. Kromě výdělku jim byla každou první neděli v měsíci vyplácena renta dvě koruny na osobu a den. Další rodiny z Trentina byly rozmístěny po obcích v okolí Znojma. Na Znojemsko s nimi přišel i kněz z Pova Don Emilio, který bydlel na faře ve Znojmě a své farníky pěšky obcházel. K zajímavým informacím obsaženým v knize patří, že ve Vrbovci byli v tomto období dva strážníci. Učitel místní školy dojížděl denně kočárem ze Znojma. Obyvatelé Vrbovce pěstovali obilí (pšenici a ječmen), množství brambor a vinnou révu, dále kukuřici na krmení, slunečnici, mák a krmnou řepu. Popsány jsou i vrbovecké vinné sklepy s lisovnami, uváděno je bílé i červené víno. Z ovocných stromů jsou zmiňovány třešně, ořechy, švestky, méně jabloně a hrušně. Ve všech domech byla chována prasata, husy a slepice, ve větších usedlostech pak hovězí dobytek a tažní koně. Na polích bylo velké množství zajíců, kteří byli na podzim loveni v kruhových lečích, přičemž 80% úlovku bylo odváděno státu, zbytek si rozdělili lovci. Zmiňován je obchod se smíšeným zbožím nedaleko obecního úřadu (pravděpodobně starý obchod vedle dnešní jednoty). V knize je vyobrazen i hostinec Spolku vrboveckých vinařů, jehož budova stojí vedle fary dodnes.

VINAŘSTVÍ
1230 příchod německých kolonistů, donesení vinné révy
1709 povolen obci výčep vína
1727 začala výstavba vinných sklepů
Vrbovec s přidruženým územím Ječmeniště a Hnízdo 449,2 ha viničních tratí.

ZNAK A PRAPOR
Rozhodnutím č. 13 předsedy Poslanecké sněmovny České republiky Vrbovec_znak
ze dne 13.11.2002 byl podle § 5 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a v souladu s § 29 ods. 3 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, udělen obci Vrbovec znak a prapor. Popis znaku: V modrém štítě zkřížené zlaté sudlice se stříbrnými násadami, provázené nahoře červenou knížecí čepicí se zlatým lemováním nad osmihrotou hvězdou, dole vinným hroznem, po stranách dvěma položenými odvrácenými vinnými listy, vše zlaté. Popis praporu: Modrý list s bílým ondřejským křížem a rameny širokými jednu desetinu šířky listu. V žerďovém a vlajícím poli po odvráceném vinnémVrbovec_flag listu, v horním poli knížecí čepice nad osmicípou hvězdou, v dolním poli vinný hrozen. Knížecí čepice je červená, žlutě zdobená, vše ostatní žluté. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Návrhy znaku a praporu vyhotovil heraldik Miroslav Pavlů ze Zlína. V návrhu znaku autor s přihlédnutím k vinařské tradici Vrbovce využil spojení vinařských symbolů (hrozen a listy) s motivy sudlic a hvězdy z erbu domácích vladyků z Vrbovce, čímž připomněl i starobylost obce. Knížecí „Svatováclavská“ čepice připomíná loucký klášter jako realizátora barokní přestavby vrboveckého kostela (patronem byl sv. Václav, jehož postava se objevuje na pečetích konventu kláštera již v roce 1269). Modrá barva štítu symbolizuje Vrbovecký potok. Z návrhu znaku vychází i nepatrně pozměněný návrh obecního praporu, vytvořený v souladu se zásadami a zvyklostmi vexilologické tvorby.

POLOHA
Vrbovec je obec v moravském pohraničí. Leží v bezlesé, mírně zvlněné zemědělské krajině v západní části Jaroslavické pahorkatiny. Byl založen na Vrboveckém potoce ve sníženině vytvořené tímto potokem a Danížem. Jeho zeměpisné souřadnice jsou 48° 47′ 54“zeměpisné šířky , 16° 06′ 11“zeměpisné délky. Nadmořská výška obce se pohybuje kolem 210 – 220 m. n. m. Níže je položena jižní část obce, severní část vybíhá do svahu s vinicemi. K Vrbovci patří též osada Hnízdo, která leží 3 km jihovýchodně od něj na druhé straně sníženiny vytvořené Danížem.

HYDROLOGIE
Vrbovecký potok je pravostranným přítokem Daníže, vlévá se do něj 3,5 km pod obcí, západně od ní. Ve vzdálenosti 2 km od obce na něm byl vybudován rozsáhlý „Nový rybník“, který v současné době trpí nedostatkem vody. Vodu z území odvádí Daníž, který teče od západu na východ jižně od Vrbovce, obec míjí ve vzdálenosti 1,5 km. Odvádí vodu do Dyje. Další vodotečí v území je Haťský potok, který teče od jihozápadu na severovýchod a 2 km jihovýchodně od Vrbovce se z pravé strany vlévá do Daníže.

GEOLOGIE
Oblast se sníženinami podél Daníže, Haťského a Vrboveckého potoka je budovaná výhradně sedimentárními formacemi karpatské předhlubně – stupeň karpat. V jeho nejnižší části jsou břidličnaté jíly až diatomity, nad nimi šedé vápnité jíly. Nejvyšší část sledu tvoří prachovité písky až prachy s polohami vápnitých pískovců. Pěkné ukázky nejmladší částí profilu s jílovitými závalky odtrženými kdysi z nedalekého pobřeží byly dokumentovány pracovníky znojemského muzea v reálu terasové vinice pod Ovčím vrchem (Lampenberg) u Ječmeniště. Z okolí pochází i nálezy zkamenělin (otisk ježovky, schránky měkkýšů, otisky rostlin a úlomek prokřemenělého dřeva). Z vápnitých jílů jsou známé nálezy nepravidelných i kulovitých pískovcových a také železitých konkrecí.

VEGETAČNÍ KRYT
Svahy s jižní expozicí ležící severně od Vrbovce jsou porostlé vinicemi. Rovinaté plochy jižně od obce jsou obhospodařovány jako pole. Další vinice jsou na svazích výškově členitého prostoru s názvem Ječmeniště. Je to oblast přiléhající k osadě Hnízdo na druhé straně sníženiny vytvořené jižně od Vrbovce Danížem a Haťským potokem. Lesy byly vytlačeny do malých zamokřených ploch kolem vodotečí. V jejich dřevinné skladbě převažují vrby, olše a topoly. Jako lesy jsou evidovány též větrolamy vysazované v období socializmu. Do větrolamů byly sázeny topoly, duby, javory a jilmy, dominantní postavení si vydobyl nepůvodní javor jasanolistý. Charakter lesíků mají i porosty akátů na suchých svazích kolem vinných sklepů.

STAVBY
Specifickými stavbami v oblasti jsou vinné sklepy s lisovnami. Vinné sklepy byly budovány ve svazích kolem Vrboveckého potoka. Nejvýznamnější sklepní lokalitou, která tvoří i svérázný kolorit krajiny, je řada sklepů kolem silnice, která jde z Vrbovce severozápadním směrem a vyúsťuje na státní silnici Znojmo – Vídeň. Menší lokality se sklepy jsou též severně a jižně od obce. Kolem obce jsou zachovány linie malých pěchotních bunkrů budovaných před 2. světovou válkou. Na východ od Vrbovce ve vzdálenosti cca 1 km od něj byl vybudován areál bývalého JZD Vrbovec. Osada Hnízdo vytvářela zázemí pro pracovníky bývalého státního statku Znojmo, jehož jeden areál byl vybudován západně od této osady. Dva kilometry jižně od Hnízda leží v těsné blízkosti hranice s Rakouskem bývalá obec Ječmeniště. Ta byla po druhé světové válce vylidněna a v jejím prostoru zřízena pohraniční rota. V období socializmu bylo Ječmeniště již v oploceném pohraničním pásmu a nebylo běžně přístupné. Specifikem pohraničního pásma jsou přímé kvalitní komunikace s asfaltovým povrchem, které byly vybudovány kolem hraničních zátarasů pro potřeby pohraniční stráže.

Comments are closed